English version






webmaster

Novodobé fortifikace č. 7 (2001)

Projekty československého stálého opevnění z let 1948-1950
Martin Dubánek

O poválečném využití československého opevnění ze 30. let již lze v naší literatuře nalézt něco málo informací, prakticky nic však nebylo publikováno o projektech zcela nových opevnění. Autorovi tohoto článku se podařilo při bádání v archivech nalézt nesmírně zajímavé materiály, týkající se tohoto tématu poválečných projektů opevněných linií v Československu. Popisuje velmi podrobně jednotlivé typy pevnostních objektů i předpokládanou strukturu opevněné linie, která se měla skládat z objektů s kanónovou a minometnou výzbrojí, otočných a výsuvných kulometných stanovišť a mohutných pěchotních úkrytů. Ačkoli nakonec nebyl ani jeden z těchto objektů postaven, jistě vás zaujme jejich technické řešení kombinující prvky československého a německého opevnění s řešeními zcela neobvyklými, jako jsou posuvné stěny kasemat či výsuvná střeliště s kulomety a plamenomety. Článek je ilustrován kvalitními půdorysy a řezy čtyř bojových objektů a dvou typů úkrytů. Jedná se o jeden z nejzajímavějších příspěvků, který byly v našem časopisu publikovány.

Příklad jednoho projektovaných objektů - dělostřelecký objekt ZRC vyzbrojený kanónem ráže 76 mm a výsuvným kulometným střelištěm ŠOA.
Martin Dubánek 2001.

 

fotografie

Samostatný pěchotní srub T-S 63
Ladislav Čermák, Oldřich Gregar

Trutnovský úsek opevnění sice nebyl dostavěn, ale obsahuje velmi zajímavé objekty. Jedním z nejpozoruhodnějších je pěchotní srub T-S 63, určený pro čelní palbu protitankového kanónu. Autoři článku zpracovali téma velmi podrobně, dočtete se tak nejen o technickém řešení objektu a jeho historii, ale i o postupných změnách jeho projektů, které úzce souvisely s postupnou unifikací plánovaných zbraní našeho opevnění. Vůbec poprvé je zde publikována podrobná stať o pancéřovém čelním uzávěru kanónové střílny, kterým měl být popisovaný pěchotní srub jako jeden z mála vybaven. Článek je doplněn fotografiemi a plánky renomovaného autora Oldřicha Gregara.

Dobová fotografie T-S 63
Archivní snímek pěchotního srubu T-S 63.
Archiv L. Čermáka.

 

fotografie

Opevnění průsmyku Moncenisio
Lorenzo Zburlati (Itálie)

Alpský průsmyk Moncenisio, umožňující přístup z Francie do italské Pádské nížiny, byl vždy strategickým místem. Není tedy divu, že byl v minulých stoletích důkladně opevněn. V článku naleznete popis všech dělostřeleckých fortů a baterií z 19. století i obou mohutných pancéřových baterií z doby před první světovou válkou. Nechybí ani informace o moderních objektech postavených jako součást "Alpského valu" ve 30. letech 20. století - kulometných objektech, malých tvrzích a kasematních bateriích, které byly vybaveny podzemními prostorami, pancéřovými kopulemi a speciálními pevnostními zbraněmi. Článek je doplněn plánky několika fortů a moderních objektů a průřezem otočnou dělostřeleckou věží. Podrobná dvoustránková mapa vám umožní nalézt všechny objekty, které zůstaly nad hladinou nového přehradního jezera. Na fotografiích si kromě pevnostních objektů lze povšimnou i nádherné krajiny, pro níž je okolí jezera vyhledávaným turistickým místem.

Částečně odkrytá třetí pancéřová kasemata baterie č. 3.
Foto Robert Chirio.
(Všechny fotografie Roberta Chiria převzaty ze stránky Opevnění Moncenisia s jeho svolením.)

 

fotografie

Pevnost Port Arthur v Rusko - japonské válce - 2. část
Martin Dubánek

V první části článku jste se mohli dočíst o historii pevnosti, technickém řešení objektů a jejich dělostřelecké výzbroji. Dokončení článku se zabývá především samotnou bitvou o pevnost, která byla velmi dramatická a vyžádala si obrovské ztráty na obou stranách. Zvláště podrobně je popsán boj o stálé objekty i polní opevnění. Za pozornost stojí pasáž o použití minometů, které se v Port Arthuru velmi osvědčily i pasáž o boji za pomoci podzemních min, což byl jeden z posledních případů jejich použití proti stálým pevnostním objektům v historii. Článek je opět bohatě ilustrován plánky objektů, archivními fotografiemi i snímky současného stavu portarthurských opevnění.

pohled z kaponiery fortu II.
Pohled z kaponiéry fortu II. průrazem v její stěně.
Foto Masahiro Yamana.

 

fotografie

Zkoušky odolnosti na objektu K-S 9
Martin Dubánek

Díky badatelské práci našeho kolegy Vám přinášíme velmi zajímavý materiál, týkající se poválečných zkoušek odolnosti, prováděných na pěchotním srubu K-S 9, který byl v té době již silně poškozen německými zkouškami z období německé okupace. Článek popisuje průběh a výsledky zkoušek výbušnin proti železobetonovým částem i pancéřovým prvkům objektu. Zkoušeny byly především kumulativní nálože, jejichž účinnost proti pancíři byla již v bojích druhé světové války velkým překvapením. Článek je ilustrován kvalitními archivními fotografiemi, na nichž jsou vidět nejen výsledky poválečných zkoušek, ale též drastické výsledky přímé palby protitankových kanónů do obou pancéřových zvonů objektu během zkušebního ostřelování německého.

K-S 9 po ostrelovani
Pohled z týlu na srub K-S 9. Dobře jsou patrná poškození, způsobená německými zkouškami.
Foto archiv KVH Kralka.

 

fotografie

Vídeňské protiletadlové věže
Jan Pavel


Problematika pevnostních objektů, určených k aktivní obraně proti leteckým útokům, v naší literatuře prakticky nebyla zmíněna. Jedny z nejzajímavějších a nejzachovalejších zařízení tohoto druhu, gigantické železobetonové objekty, postavené pro obranu rakouské metropole, popisuje autor tohoto článku. Věže dosahovaly výšky až 55 metrů, v jejich interiéru nalezly místo civilní kryty, nemocnice a muniční sklady a jejich stropy se ježily protiletadlovými zbraněmi, případně u věží velitelských i anténními systémy. Autor podrobně zmiňuje všechny postavené věže různých stavebních generací, jejich současný stav a umístění. Článek je ilustrován působivými fotografiemi a pomůže Vám zpestřit si návštěvu Vídně prohlídkou těchto impozantních objektů.

bojova vez pozice Baldrian
Bojová věž druhé generace pozice Baldrian vysoká 42 metrů.
Foto Jan Pavel 2001.

 

fotografie