Nedávné průzkumy ukázaly, že ve zdech renesančního zámku Vratislava z Pernštejna v Litomyšli je ukryta i zajímavá fortifikační stavba. Jedná se pravoúhlou baštu, kterou lze označit za nejstarší východočeský bastion. V článku je popsána nejen konstrukce samotného bastionu, ale i historie litomyšlského městského opevnění. Kvalitní plánky přibližují všechny podlaží této nově objevené a opravené památky renesančního stavitelství.

Pohled na dvě ze tří střílen bastionu v Litomyšli. Foto O. Filip 2004 .

Leopoldov je jednou z několika velkých bastionových pevností na Slovensku. Byla postavena dle zásad novoitalské školy po obsazení jižní části území dnešního Slovenska Turky, aby zabezpečila komunikaci po řece Váh. Dosud o ní bylo publikováno jen velmi málo, což je zapřičiněno především tím, že již více než 150 let slouží jako věznice. Autor v článku popisuje důvody vzniku pevnosti, její výstavbu i její pestré osudy, kdy musela odolávat útokům Turků i jednotek vzbouřencům v době Thökölyho a Rákócziho povstání. Závěrečná pasáž je věnována využití pevnosti pro vězeňské účely od doby císaře Josefa II., přes neslavnou éru jedné z nejtvrdších komunistických věznic, až do dnešní doby.

Mědirytina Caspara Meriana z roku 1672 sice dobře zachycuje základní půdorys pevnosti, celkově však není příliš přesná.

Na strmé hoře, tyčící se nad francouzským městem Briancon, se v nadmořské výšce 3130 m nachází jedna z nejpozoruhodnějších pevnostních staveb v Evropě. Jedná se o pancéřovou baterii, vybudovanou italskou armádou na začátku 20. století. V článku je popsána náročná stavba baterie, kvůli níž musela být vybudována téměř 15 kilometrů dlouhá cesta, konstrukce baterie i její modernizace a také mimořádná pozornost, kterou jí věnovala francouzská výzvědná služba. Nejzajímavější kapitola popisuje dramatické bojové nasazení baterie v průběhu bojů na francouzsko-italské frontě za 2. světové války, kdy francouzské dělostřelectvo vyřadilo většinu děl baterie z boje a analyzuje okolnosti, které to umožnily. Článek je ilustrován plány baterie a řadou kvalitních fotografií.

Týlové stěny válcových základen dělostřeleckých věží. Vpravo je vidět horní stanice lanovky, poničená palbou francouzských moždířů. Foto O. Filip 2003.

Hrdinná obrana finských jednotek proti sovětským útočníkům v období „Zimní války“ patří k dobře známým historickým událostem, informací o opevněních, které jí výrazně pomohly, jsou však u nás známo velmi málo. Článek ruského badatele přináší popis nejzajímavějších objektů Mannerheimovy linie, nazývaných pro vysoké náklady na výstavbu „miliónové“. Článek podrobně popisuje konstrukční řešení jednotlivých těžkých objektů a shrnuje též jejich bojové nasazení, které bylo přes malý počet těchto těžkých objektů poměrně úspěšné. Kromě plánů a fotografií je doplněn též podrobnými mapami, zachycujícími umístění všech popisovaných objektů.

Jedna z nejlépe zachovalých kasemat pro těžký kulomet v objektu Sk-2. A. Goss (převzato se svolením autora z www.nortfort.ru).

Osudy malých tvrzí a kasemat Maginotovy linie, ležících v méně důležitých sektorech podél belgické hranice, zůstávají ve stínu populárnějších sektorů na německých hranicích a v Alpách, kde se nacházejí největší tvrze a známá pevnostní muzea. Právě přes tyto relativně slabé úseky Maubege a L´Escaut se v roce 1940 přehnal německý útok, jemuž jejich posádky nedokázaly čelit. Autor popisuje vývoj opevnění v obou pevnostních sektorech, jednotlivé tvrze a jejich specifika, spočívající v zabudování většiny z nich do starých fortů z období před 1. světovou válkou. Nezapomíná ani na popis bojů v roce 1940, kdy opevnění, oslabená redukcemi původních projektů a celkovou situací francouzské armády, nedokázala splnit své úkoly. Článek je doplněn plánky několika objektů a jedné typické tvrze.

Blok B2 malé tvrze La Salmagne, která má být rekonstruována na muzeum. Foto M. Dubánek 2003.

Příspěvek autora, který se systematicky věnuje problematice československých poválečných opevnění, tentokrát přináší informace a návrzích objektů z období těsně po skončení 2. světové války, tedy z doby, kdy ještě přetrvával silný vliv předmnichovské armády. Popisuje projekty objektů, které vycházely především z kvalitních předválečných lehkých objektů vz. 37 a pokusily se zdokonalit a zesílit jejich konstrukci. Většina projektů, představených v kvalitních pláncích, obsahuje značně kuriózní prvky, přesto však článek naznačuje, kam by se mohl ubírat vývoj v oblasti konstrukce stálých pevnostních objektů, pokud by nebyla krátce nato kontinuita vývoje v oblasti vojenství násilně přetržena komunistickým převratem.

Týlová stěna objektu. Dobře je vidět malý krakorec nad vchodem a diamantové příkopy. Foto i model M. Dubánek 2004 .

Publicistický článek představuje jeden z nejzajímavějších zpřístupněných fortů ve Francii, která náleží do sestavy pevnosti Toul, vybudované ve Francii před 1. světovou válkou. Stručně líčí historii fortu Villey-le-Sec a podrobně popisuje návštěvní trasu muzea, která zahrnuje návštěvu dvou částí fortu a také jízdu úzkorozchodnou železnicí. Kromě toho jsou v článku stručně zmíněny i další zajímavé objekty pevnosti Toul, které lze navštívit neoficiálně.

Otočná kulometná věž na objektu Baterie Sever. V pozadí je vidět pozorovací zvon Digoin. Foto J. Pavel 2001.