English version






webmaster

Novodobé fortifikace č. 10 (2002)

Výstavba opevnění na Králickém Sněžníku
Tomáš Šetina

V tomto článku přináší Časopis Novodobé fortifikace poprvé popis části linie československého lehkého opevnění na hřebeni masivu Králického Sněžníku. Konkrétně se jedná o úseky XXII Chlum a XIII Sušina, které patří k nejvýše položeným v České republice, neboť jejich největší část se nachází na hřebeni, jehož všechny vrcholy přesahují nadmořskou výšku 1100 metrů. Kromě výstavby lehkého opevnění a popisu stupně dokončenosti objektů je v článku stručně popsána též připravovaná výstavba opevnění těžkého. Při budování opevnění se stavební firmy musely potýkat i s obtížnými horskými podmínkami a špatnou dostupností stavenišť a v článku je popsána i stavba příjezdové komunikace na hřeben a dvou lanovek, které sloužily k dopravě materiálu pro budování objektů. Článek doplňují tři podrobné celostránkové mapy, které zachycují polohu a typy všech 58 postavených lehkých objektů vz. 37, trasy a stanice lanovek, chaty pro osádky LO a také polohu všech plánovaných těžkých objektů. Autor též upozorňuje na zajímavé objekty a příklady objektů v různých stupních dokončenosti. Při průzkumu linie opevnění v tomto úseku tedy může být článek velmi užitečný.

ropik

Objekt XIII/287/A160 mezi kótami Sušina (1321 m) a Tetřeví hora (1251 m).
Foto J. Pavel 1996.

 

fotografie

Jugoslávská opevnění, část 1.
Miloš Habrnál

Jugoslávské opevnění patří k nejméně známým větším pevnostním systémům. Z toho důvodu považujeme za významné, že náš časopis přináší podrobný a důkladně zpracovaný materiál, který těží z jugoslávských pramenů a rozsáhlého osobního průzkumu autora. Článek přináší informace o organizaci a výstavbě opevnění v Jugoslávském království a také o stavebním provedení, odolnosti objektů a konstrukčních detailech objektů. Přináší též stručný popis jednotlivých typů objektů - opevněných strážních stanovišť, zesílených polních opevnění, lehkých, středních a těžkých opevnění. Naleznete zde i stručný přehled plánovaných a rozestavěných jugoslávských tvrzí a informace o řešení objektů, které vycházely z konstrukce československých pěchotních a dělostřeleckých srubů. Článek je ilustrován plány a fotografiemi některých typů objektů.

dvoupatrovy stredni objekt
Dvoupatrový střední objekt, vyzbrojený dvěma lehkými a dvěma těžkými kulomety. Západní fronta, prostor Begunje.
Foto M. Habrnál.

 

fotografie

Opevněné předmostí Chelmno
Grzegorz Stępień (Polsko)

Městečko Chelmno leží na důležitém přechodu přes řeku Vislu. Z toho důvodu bylo v roce 1900 rozhodnuto o opevnění předmostí na pravém břehu řeky. Do začátku 1. světové války byl vybudován půlkruh malých pěchotních fortů, úkrytů a baterií o celkové délce 14 km. Zpočátku byl tvořen osmi forty a čtyřmi pěchotními úkryty a po mobilizační doplňkové výstavbě ho tvořilo 8 fortů, 10 pěchotních úkrytů, 10 muničních úkrytů a 2 stálé dělostřelecké baterie, celkem tedy 30 objektů. Z konstrukčního hlediska se jedná o zajímavý příklad nejmodernější německé pevností výstavby před rokem 1918, kde bylo za malých finančních nákladů postaveno dobře maskované a poměrně odolné opevnění, které se mělo stát páteří obrany polních jednotek. V článku jsou popsány jednotlivé typy objektů, což je ilustrováno jejich plány a fotografiemi. Je zde také mapa, která umožní objekty v terénu nalézt.

vjezd do fortu II
Vjezd do fortu II, v pozadí kasárenský úkryt. Foto P.J. Grabowski.
Foto P.J. Grabowski.

 

fotografie

Poválečná pancéřová kulometná stanoviště, část 2
Martin Dubánek

Druhá část článku o vývoji pancéřových prvků v poválečném Československu začíná okamžikem, kdy byly vyzkoušeny makety otočného stanoviště B2 a pancéřové záštity typu A. Velmi podrobně sleduje jejich vývoj a obtížné testování, včetně zkušebního ostřelování a postupných technických úprav, což vyústilo v rozhodnutí zavést stanoviště B2 pod označením OVKS do výzbroje československé armády. Následující pasáž je neméně zajímavá, neboť z popsaných potíží a zmatků při výrobě je patrná špatná organizace tehdejšího socialistického průmyslu. Přes rozsáhlé záměry bylo vyrobeno jen 25 kusů stanovišť OVKS, jejichž další osudy nejsou známy. V souvislosti s tématem článku se autor věnuje i historii vývoje a výroby otočné pancéřové pozorovatelny, která byla též v menším množství vyráběna. Článek je ilustrován fotografiemi pancéřových prvků a jejich plány, včetně plánů dřevozemních objektů pro jejich osazení.

lafeta pro lk
Lehký kulomet vz. 26 instalovaný do lafety, určené pro stanoviště OVKS.
Fotoarchiv VHA.

 

fotografie

Nouzové východy belgických opevnění
Oldřich Gregar

Po švýcarském opevnění (NF č. 9) se autor věnuje technickému řešení nouzových východů v belgických samostatných objektech, dělostřeleckých tvrzích i modernizovaných fortech. Informace obsažené v článku vycházejí především z osobního průzkumu autora a jeho pozornost je soustředěna na problematiku moderních dělostřeleckých tvrzí Tancrémont, Aubin-Neufchateau, Battice a Eben Emael. Kromě nouzových východů popisuje autor jako zajímavou kuriozitu též zařízení pro vstup posádky do tvrze Battice v případě poplachu - takzvaný "Tobogán". Článek je ilustrován velkým množstvím plánků objektů a nouzových východů.

Canal Nord
Pěchotní srub Canal Nord tvrze Eben Emael. Nouzový východ ústí ze spodního patra v ose objektu a ačkoli směřuje k nepříteli, je dobře chráněn díky umístění objektu v hlubokém zářezu Albertova kanálu.
Foto O. Gregar.

 

fotografie